„Hodně práce za mnou, více přede mnou…“

Jamesi, odkud pocházíš a jaké bylo Tvoje dětství a školní léta?

Narodil jsem se v roce 1980 ve vesnici Paponditi do velmi chudé rodiny. Tatínek se jmenoval Peter Omolo a maminka Caren Omolo. Když jsem vyrůstal jako malý chlapec, můj otec nás moc nedokázal neuživit, protože byl často nezaměstnaný, a když zemřel, situace se ještě zhoršila, protože jsme byli závislí pouze na příjmu z matčiny občasné práce. Osm let jsem navštěvoval základní státní školu v místě bydliště, a přestože jsem úspěšně složil zkoušky, nebylo možné nastoupit na střední školu kvůli nedostatku prostředků na školné. Jak já byl z toho frustrovaný! Místo vzdělávání jsem začal dělat příležitostné práce, jako je pálení dřevěného uhlí a podobně, abych uživil svou matku a sourozence na vesnici. Naštěstí mě ředitel školy donutil zopakovat si osmou třídu, čehož jsem využil s nadějí, že se mi podaří získat stipendium a pokračovat ve studiu. Měl jsem štěstí, protože mi kanadští misionáři poskytli podporu na celé čtyři roky! To mi umožnilo absolvovat střední školu, po které jsem nastoupil na univerzitu v Nairobi na bakalářské studium.

Co Tě vedlo k tomu stát se politickým kandidátem?

Krátce po ukončení studia jsem potkal Lucii Tamášovou, která mě seznámila s Centrem Dialog, jehož cílem je změnit svět k lepšímu. Vždycky jsem toužil udělat něco prospěšného pro lidstvo a již na střední škole jsem se věnoval inovacím. Pochopil jsem, že tento obrovský projekt dokáže změnit životy dětí i v mé vesnici. Díky důvěrné znalosti místních podmínek jsem se začal hodně angažovat v rozvoji naší komunity a stal se jedním z vlivných obyvatel Paponditi. Lidé mě vnímali tak trochu jako osvíceného vizionáře, který dokáže ovlivnit jejich životy. Se změnou ústavy a vznikem místních samospráv najednou přišla skvělá příležitost prosadit věci týkající se rozvoje naší vesnice i kraje v místním parlamentu. Nešlo o nic menšího než zajistit zdroje na rozvoj komunity, čistou vodu, silnice, hejtmanská centra, zemědělství a další věci. Samozřejmě jsem do toho šel! Lidé mi důvěřovali a v prvních volbách do místního parlamentu mě zvolili za člena v krajského shromáždění Kisumu. Snad mají z mojí práce radost. Zatím se mi povedlo postavit čtyři zdravotní střediska, zavést  vodu do tisíců domů, otevřít několik škol a zařídit spoustu stipendií pro děti, které tak mohou chodit na střední a vysoké školy.

Myslíš, že projekty Centra Dialog nějak ovlivnily „hlasy pro Jamese“ při volbách do parlamentu?

Když jsem v roce 2008 s podporou českých přátel postavil školu, byla celá vesnice přesvědčena, že jsem tím nejlepším z nich, který je může zastupovat a být jejich „hlasem“. Tento projekt skutečně sehrál klíčovou roli v tom, že mi celá komunita uvěřila a drtivou většinou mě zvolila. Jsem opravdu hrdý,  že se díky adopci na dálku může vzdělávat tolik dětí. Velký dík patří Lucii z Centra Dialog, která mě přivedla na myšlenku postavit v mé vesnici školu a navázat ji na projekt adopce na dálku. Tato její inspirace ze mě udělala tvůrce změn a nyní tedy vytvářím zákony, které ovlivňují životy všech lidí v mé vesnici i mimo ni a jsem na to hrdý. Mou první legislativní agendou byl návrh zákona, který umožnil místní vládě sponzorovat 300 dětí plnými stipendii po dobu čtyř let. Vyšlo to! Za těch deset let platnosti zákona úspěšně vystudovaly a studují stovky a stovky dětí, což má neuvěřitelně pozitivní dopad.

Jaké jsou Tvoje plány a cíle pro další volební období?

Stručně řečeno budu pokračovat v tom, co se doposud povedlo. Chci, aby do školy chodily všechny děti bez rozdílu. Spousta dětí již studuje střední školy, univerzity, někteří pracují a to jsou právě ti, kteří se vrací a podporují svoji komunitu. Když jsem se v roce 2005 potkal s Lucií, tak jsem o něčem takovém jenom snil. Jak běží čas je čím dál víc vidět, že již ve spoustě rodin jsou členové, kteří mají vzdělání a rodina se o ně může opřít. Je to ale ještě běh na dlouhou trať a myslím, že podpora adoptivních rodičů bude ještě dlouho potřeba, obzvláště v systému základního vzdělání. Ostatně v databázi Centra Dialog je spousta dětí, které čekají na pomocnou ruku toho, kdo se je rozhodne podpořit.

Centrum Dialog směřuje již 20 let většinu aktivit do podpory vzdělávání. Díky projektu adopce na dálku s názvem „Pošli špunta do školy“ mohou na vzdělání dosáhnout i děti z nejchudších rodin. Šanci na lepší život tak dostalo již 4 000 dětí z Keni a Guineje. Pošlete i vy Špunta do školy a změníte daleko víc, než byste čekali.