Pozdravy z Keni

   Dnes mám za sebou první týden afrického dobrodružství. Konečně mám elektřinu, a tak se s váma chci podělit o první dojmy. Program mojí cesty je hodně nabitý, každý den navštěvuji společně s místními koordinátory školy, kam chodí děti podporované v našem projektu Adopce na dálku. Po několika dnech strávených v Nairobi jsem se přesunula na západ Keni do Kisumu.

Cestování je pokaždé velým zážitkem, stav silnic je katastrofální a řidiči mají takový styl jízdy, že by v rallye uspěli i bez příprav.

V každé škole nás děti vítají za rytmu svahilských i anglických písniček. Navštěvuji každou třídu, kde si vždy s dětmi chvíli povídám. Vypráví mi o tom, jaká žijí v Keni zvířata, co pěstují za ovoce a zeleninu, jaké hry hrají nejraději a co je nejvíce baví ve škole. Děti mají i spousty otázek a ptají se, jak se máme v Čechách, jak vypadají naše domečky, jak studený je ten náš sníh, jak se v zimě chráníme před mrazem a také mě prosí, ať pozdravuji české fotbalisty. Potom se společně vyfotíme a když zbyde čas, usednu do jedné z lavic na hodině svahilštiny a snažím se pochytit nějaká slovíčka nebo si spolu na školním dvorku zahrajeme fotbal.

Moje bílá kůže a světlé vlasy dětem připadají hodně legrační a všichni si chtějí sahnout, ti odvážnější se mě chytí za ruku a odmítají ji pustit. Když na konci dne školu opouštím, děti křičí: ,,Vrať se zase zpátky muzungu (běloško)!" A já věřím, že se opět setkáme, protože si máme ještě hodně co povědět a vzájemně se naučit.

Klára Horálková - dobrovolnice v rámci Centra Dialog