Centrum Dialog

Vzpomínky na dny bez světla

James pochází z vesničky Paponditi, která se nachází několik desítek kilometrů východně od Viktoriina jezera. Funguje tady skvělá komunita a celá oblast má jakéhosi jedinečného ducha. Přesvědčila jsem se o tom na vlastní kůži, když jsme ji na naší lednové cestě spolu s Luckou navštívily. Na procházce přes vesnici, která na rozdíl od Nairobi žila úplné jiným, klidným životem, jsme potkávaly mnoho lidí. Každý nám potřásl rukou, zeptal se odkud pocházíme a kam směřujeme. Lidé se na nás usmívali, měli zájem o to, co říkáme a z hloubky srdce nám na přáli jen to nejlepší. Z jejich upřímných přání jsem byla nejednou více než zaskočena a říkala jsem si, že až se do Keni jednou vrátím, bude to právě kvůli lidem, jako oni.  

James před několika lety vyhrál volby do zastupitelství a je z něj regionální zastupitel, který bydlí a pracuje ve městě Kisumu. Volby vyhrál hlavně díky jeho práci pro komunitu v Paponditi - díky všem projektům, které tady dělal, mu lidé věří a vkládají do něj naději a právě proto mu dali své hlasy. Já jsem měla tu čest bydlet s jeho rodinou celý týden. Podle jeho postavení jsem tipovala, že jeho dům bude patřit k těm nejlepším, co v Keni uvidím – to jsem se sice nepletla, nicméně to, co jsem viděla, bychom u nás v České republice nepovažovali ani za standardně vybavenou domácnost.

Dům měl několik místností, které byly čisté a uklizené, nicméně rodina i tak vařila venku na ohni, sociální zařízení bylo jen základní a neměli pračku, sporák ani další „moderní“ pomocníky. Jak mi ale vysvětlila Lucka, která s Jamesem spolupracuje již přes 14 let, většina lidí s příjmem, který má James, bydlí v krásných velkých domech. James ale nadále věnuje hodně svých peněz komunitě a lidem, kteří to potřebují. Jeho dům je stejný, jako měl ještě před tím, než se stal politikem, své návyky při získání nové práce neměnil - děti jsou ve stejné škole, James pokračuje ve své ustavičné dobrovolné práci v Paponditi a bydlí tam, kde bydlel před tím. Jeho dům není politika.

Díky pobytu u Jamesovi rodiny jsem si uvědomila, že ani bohatší vrstva Keňanů nevlastní zdaleka tolik, co u nás kde-kdo. Třeba když nám jednou v noci silná bouře vyhodila proud, nešel následující tři dny. V takových podmínkách pracují naší koordinátoři – dobrovolně a zadarmo. A tak jsme s celou rodinou seděli u svíček a věnovali si čas, protože jak napsalo jedno z „naších“
dětí: Čas je to jediné, co v Africe máme. A zdá se, toto třináctileté dítě mělo pravdu.

James je sice skutečný Mr. Honorable, nicméně i tak několikrát týdně ujede jeden a půl hodinovou cestu do Paponditi, aby se podíval na školu, kterou zakládal, děti, které si pamatuje od první třídy a hlavně zjistil, co dalšího komunita potřebuje. Protože co lepšího by ji mohl dát, než svojí energii a čas?

Často kladené otázky a odpovědi k projektu
ADOPCE AFRICKÝCH DĚTÍ NA DÁLKU
ve formě e-booku ke stažení.

Formulář byl odeslán, děkujeme.

Nejnovější zprávy