23.července byla učebna 295 budovy Suffolcké právnické školy v Bostonu do posledního místa zaplněna mírovými aktivisty, stárnoucími hippies z Cambridge a vybranými extroverty.Jeden z organizátorů sezení, Spojení pro spravedlnost s mírovou koalicí, rozdával zelené papíry, na kterých bylo psáno: „Nebudeme podporovat válku, bez ohledu na to, jaké důvody či rétoriku nabídnou politici či média. Válka v tomto čase a kontextu je nevybíravá, je to válka proti nevinným a dětem.“ Soudě dle sebrané společnosti kolem a šumu v místnosti to téměř přesně vystihlo celé téma.Osoba Scotta Rittera, bývalého inspektora OSN pro zbraně v Iráku, sama nabídla ostrý kontrast ihned při vstupu do místnosti. U přednášecího pultíku stál tento člověk s hranatým obličejem, každým coulem veterán z 12tileté služby u Marine Corps. Vypadal a mluvil přesně jako kouč, který zrovna pobízí svůj gymnazijní fotbalový tým. K tomuto image mu scházela už jen píšťalka okolo krku.„Měl bych říct hned zkraje,“ uvedl na začátku své řeči, „že jsem držitelem členského průkazu Republikánů, konzervativně-středního křídla, a za prezidenta jsem volil George W. Bushe. Nepřišel jsem sem s agendou politické přednášky. Nejsem tu, abych oponoval Republikánům. Jsem tu sám.“Ale byla to lež --- Scott Ritter do Bostonu přijel s politickou agendou, a to takovou, která se týká života každého amerického občana. Ten večer byl Ritter v učebně, aby zvučným hlasem a s planoucíma očima kritizoval nadcházející válku USA v Iráku. Podle Rittera je tato válka výlučně záležitostí americké domácí politické scény, založená na spekulaci, rétorice a naprosto odloučena od reality. Podle Rittera je tato válka na obzoru.Prohlásil, že: „ Kalifornská Třetí mariňácké expediční síly připravují výsadek 20 000 příslušníků v Iráku do poloviny října za účelem pozemních operací. Vzdušné síly (AF) použily převážnou většinu přesně cílené munice na bombardování jeskyní v Afghánistánu. Kongres nedávno odsouhlasil finance na nutnou přípravu a tlačí na společnost Boeing, aby urychlila výrobu satelitních GPS souprav použitelných na bomby, které umožňují zasáhnout cíl, i když letadlo už odlétá pryč, do 30.září 2002. Proč? Protože AF dostaly příkaz připravit pro pozemní operace v Iráku do poloviny října tři expediční křídla.“Ritter, který sloužil pod generálem Normanem Schwarzkopfem, říká: „Jako účastník první války v Zálivu, pokud přesouváte takové množství vojenských sil, narušujete jejich výcvikové cykly, narušujete jejich pracovní cykly, narušujete všechno a utrácíte tolik peněz, je potom těžké je stáhnout zpět bez použití.“„V říjnu jde o přesun 20 000 Mariňáků,“ pokračoval, “v říjnu tedy očekávejme válku.“Jeho důvodem pro účast na tomto setkání byl naprosto přímý. Senátní Výbor pro zahraniční vztahy s přesedajícím Demokratem Joe Bidenem svolal slyšení, které začalo ve středu 31.července. Výbor předvolá svědky, kteří budou popisovat Iráckou hrozbu vůči Americe. Ritter má obavy, že hodně klíčových informací nebude předmětem této diskuze, čímž se přispěje k povolení k válce od Kongresu, založené na účelnosti a ignoraci. Scott Ritter do bostonské učebny přišel, aby všechny přítomné vyzval, aby po senátorech v tomto výboru požadovali povolení k jeho předstoupení jakožto svědka.Ritter svoje připomínky uvedl popisem podivné doby, ve které nyní žijeme od 11.září. Hodně se mluví o válce a hodně se mluví o válce s Irákem. Ritter velice obezřetně poznamenal, že dobré války neexistují, jakožto veterán popsal válku jako naprostou hrůzu a něco, co nelze zjednodušovat, ale, že existuje něco jako válka spravedlivá. Ameriku popsal jakožto dobré místo plné potenciálu a místo, o které stojí za to bojovat. Pokud je naše národní bezpečnost ohrožena, jdeme do spravedlivé války, řekl.Podle Rittera neexistuje v souladu s národní bezpečností, mezinárodním právem a základní morálkou žádné ospravedlnění nadcházející války s Irákem. Při otázce přímo zaměřené na souvislost plánovaného říjnového konfliktu s nadcházejícími volbami do Kongresu, které se konají hned pár týdnů poté, odpověděl jednoduše: „Všechno.“„S bezpečností Spojených států to nemá nic společného“, potvrzuje držitel Republikánské průkazky a bušil do pultíku. „Celé je to o americké domácí politice. Národní bezpečnost Spojených států amerických byla unesena hrstkou neo-konzervativců, kteří zneužívají své autority k prosazování svých vlastních, ideologicky motivovaných politických ambicí. Den, kdy půjdeme z tohoto důvodu do války, je dnem, kdy jsme kolektivně selhali jako národ.“Ritter svými argumenty mířil docela vysoko. Saddám Hussajn je ostatně americkými politiky a médii démonizován už 12 let. Vlastní lidi posílal do plynu. A USA už vlastně jednou bojovaly o to, aby ho udržely pod kontrolou. Ritter vlastně vděčí za svůj pobyt v Iráku Hussajnovu programu na chemické, biologické a jaderné zbraně hromadného ničení a balistické technologie střeliv, pomocí kterých se tyto zbraně dají dopravit kamkoli.Podle Bushova úřadu je Hussajn ve spojení s teroristy Al-Kajdy, kteří zaútočili na Světové obchodní centrum. Bílý dům si je jist, že Hussajn tyto konexe použije pro zasazení smrtícího úderu Americe, a to s využitím jakéhokoliv množství zmíněných zbraní. Argument, který Bushův úřad předkládá v nespočetných besedách nedělních zpráv, je, že přednostní úder proti Iráku a sesazení Saddáma Hussajna jsou klíčem k americké národní bezpečnosti. Proč čekat, až oni udeří první?„Kdybych byl Američan, neinformovaný o Iráku tak, jako jsme všichni, dělal bych si starosti,“ říká Ritter. Navíc, kdyby se dalo bez jakýchkoli pochyb dokázat, že takovéto zbraně a spojení na teroristy opravdu existují, byl by pro válku v Iráku všemi deseti, prohlašuje Ritter. Bylo by to spravedlivé, inteligentní a v nejvyšším zájmu národní obrany.A zde leží kámen úrazu: podle Scotta Rittera, který strávil v Iráku celých sedm let s týmy kontroly zbraní UNSCOM detailním průzkumem Iráckého zbrojního programu, je nemožné to dokázat. Irák jednoduše zbraně masového ničení nemá a kontakty s mezinárodním terorismem neudržuje. Tím pádem neexistuje žádný předpoklad pro válku v Iráku. Když zvážíme životy Amerických vojáků a Iráckých civilistů, které při takovém pokusu padnou, nemluvě o zkázonosné destabilizaci, která v regionu zavládne, takovéto bezdůvodné válce se musí zabránit za každou cenu.„Bushův úřad americké veřejnosti poskytl jen trochu víc, než rétorikou slátané spekulace,“ říká Ritter. „Neprezentoval nic, co by se podobalo podstatnému faktu, dokazujícímu, že Irák vlastní tyto zbraně a má spojení s mezinárodním terorem, a že na Spojené státy americké vrhá hrozbu, jež je hodna války.“Základem pro nacházející říjnovou válku je přetrvávající existence zbrojního programu, který Ameriku děsí. Ritter zdůrazňuje, že Irák jednu dobu tyto zbraně opravdu měl, a on strávil sedm let jejich hledáním. Hned od začátku o tom lhali, říká. Nepodařilo se jim prokázat existenci biologických a jaderných programů po válce v Zálivu a deklarovali méně než 50% chemických a střelných zásob. Chytře schovali, všechno co mohli.Hned po první lži Ritter spolu se svým týmem odmítli věřit už čemukoliv, co říkali. Během následujících sedmi let s puntičkářskou přesností vystopovali každou bombu, každou střelu, každou továrnu na výrobu chemických, biologických a jaderných zbraní. V Evropě nalezli výrobce, kteří jim prodávali vybavení. Získali příslušné faktury a vmetli je do tváří Iráckých činitelů. Vystopovali přepravu materiálů a tato data srovnali s daty na fakturách. Vyzdvihli základy budov zničených válkou v Zálivu a při obrovském riziku ohrožení vlastních životů hledali pozůstatky po výzkumných a vývojových laboratořích. Pro srovnání nálezů s tím, co už určili, používali haldy papírové dokumentace.Každá nalezená zbraň nebo budova byla později na místě zničena.Už po chvíli bylo Iráčanům jasné, že Ritter a jeho tým jsou puntičkářsky důkladní. Z obavy před vojenskou reakcí v případě, že by něco zatajili, Iráčané nastolili politiku naprosté otevřenosti. I přesto Ritter pokračoval ve vyšetřování. Než Ritterův UNSCOM tým skončil, byl si jist, že Irák připravil o 90 – 95% všech zbraní masového ničení.Co se zbývajícími 10%? Copak to už není hrozba? Ritter si myslí, že o zbytek materiálu se postarala sama válka a také vládní chaos vinou sankcí. Sama Irácká politika naprosté otevřenosti byla tak prazvláštní povahy, že si vysloužila Ritterovu plnou nedůvěru. Ze strachu před úderem ze strany USA Irák nastolil politiku zničení všeho, co Ritterovi lidé dosud nenašli a předně předstírání, že to vůbec nikdy neexistovalo. Velmi často se takovým úskokem nepodařilo UNSCOM obalamutit.Ritter vyprávěl příběh o objevení 98 střel, jejichž existenci se Iráčané pokoušeli popřít. UNSCOM se zmocnil dokumentace s jejich popisy a požadoval důkazy, že byly opravdu zničeny. Byl zaveden na pole, kde měly být střely údajně zneškodněny a poté zakopány do země. Tehdy se z Rittera jeho týmu stali „soudní archeologové“ a vykopali součást každičké střely, kterou se jim podařilo nalézt.Když se jim podařilo roztřídit všechny kusy a kousky se sériovými čísly, obrátili se na Rusko, které Iráku předně prodávalo zbraně. Sériová čísla srovnali se záznamy výrobce a data potvrdili přes faktury za dodávky. Po skončení identifikovali 96 střel. U zbylé hromady kovu bez jakýchkoli identifikačních znaků Iráčané tvrdili, že se jedná o dvě poslední střely. Ritter jim však nevěřil, ale ve vyšetřování už dál jít nemohl.Tato story se vykládá v mnoha verzích. Američané fascinovaní příběhy o prolhaných Iráčanech, kteří zbrojním inspektorům nikdy neřekli pravdu o ničem, by měli postřehnout, že Rittera zavedli přesně na místo, kde si sami i bez rozkazu zničili vlastní zbraně. Hromada kovu bez identifikačních znaků, zbylá po vyšetřování, tedy technicky znamená, že Irák nemůže obdržet 100% potvrzení o zničení všech svých zbraní. Spolu s ostatními ??? shora popsanými faktory je asi jasné, že dosažení 100% souladu s pravidly UNSCOM je prakticky nemožné. Avšak 90 – 95% je velice úctyhodný rekord.Podle Bushova úřadu už jen sám fakt, že chemické a biologické zbraně vůbec kdy existovaly, vyžaduje činy. Mohlo se jim i podařit velkou část materiálu před Ritterovými vyšetřovateli uschovat. Irák vyráběl tři druhy nervových činitelů: VX, Sarin a Tabou. Někteří panikáři, kteří mají zájem na válce v Iráku, popisují 20 000 kusů munice naplněných Sarinem a Tabou, které by se daly proti Americe zneužít. Avšak fakta zahánějí veškerý strach. Sarin a Tabou mají skladovací životnost 5 let. I kdyby se tedy Iráku podařilo skrýt tak velké množství před Ritterovými inspektory, dnes by v podstatě neskladovali nic jiného než nepotřebné a neškodné „lákadlo“.Ritter si dělal větší starosti s plynem VX. Jeho výroba je náročnější, ale pokud je stabilizován, je možné ho skladovat mnohem déle. Ritterův tým našel v ruinách výrobnu VX plynu, o které Iráčané tvrdili, že nikdy neexistovala; byla zničena bombou za války v Zálivu 23.ledna 1991. Pole, na kterém byl všechen vyrobený materiál pohřben, bylo podrobeno ještě důkladnějšímu archeologickému průzkumu jako důkaz, že všechno, co se vyrobilo, bylo zničeno. To všechno bylo opět důkladně srovnáváno s fakty a řádně prověřeno.„Výzkumná a vývojová továrna je zničena,“ potvrzuje Ritter. „Produkt této továrny je také zničen. Zbraně jsou také zničeny. Navíc, vybavení pro velkou továrnu na činitel VX, doručené z Evropy bylo identifikováno speciální komisí, ještě v roce 1997 zabaleno v původních přepravních kontejnerech a posléze zničeno. Je tedy dnes v Iráku výrobna na VX plyn? Opravdu ne.“Takhle řečeno se jedná o velice odvážné prohlášení. Ani sám Ritter, ani žádný tým pro inspekci zbraní do Iráku nevkročili od roku 1998. Ritter si myslí, že Irák byl technicky schopen obnovit výrobu zbraní do šesti měsíců od jeho odjezdu. To dává celé tři a půl roku na to, výrobu a ztělesnění hororů, které tak cíleně motivovaly Bushův úřad k útoku.Důležitá zde však jsou slova „technicky schopen“. Irák by toho schopen byl, kdyby se nikdo nedíval. Museli by však začít naprosto od píky, protože díky Ritterově práci byli připraveni o veškeré vybavení, zázemí a výzkum. Veškeré komplikované přípravky a nutné technologie by museli nechat dovézt od předních výrobců, kteří by byli odhaleni. Výroba chemických a biologických zbraní má za následek plynové emise, které by po svém výskytu byly do dneška odhaleny. Přes satelit a ostatní prostředky jsme se dívali a neviděli jsme nic z toho.„Kdyby dnes Irák vyráběl zbraně, měli bychom definitivní důkaz,“ říká Ritter, „přímý a jednoduchý.“A přesto pochodujeme do války a brzy. V učebně se zvedl sbor hlasů a ptal se proč. Co je motivací, když ne tvrdá realita a opravdové hrozby? Podle Rittera se jedná o oportunistickou politiku a dekádu tvrdé anti-Hussajnovské rétoriky, která Bushův úřad zahnala do řečnického koutku.V roce 1991 Rada bezpečnosti OSN nařídila zničení Iráckých zbraní masové destrukce. Na Irák byly uvaleny sankce, aby byl donucen se podrobit pravidlům. Úřad Bushe I. s tím souhlasil, ale vydal také skryté prohlášení o odstranění Saddáma Hussajna. Přestože byly všechny zbraně zničeny, Bush Senior sankce nezmírnil, dokud Hussajn neodejde.Bush Senior a po něm i Clinton si uvědomili, že hovořit o odstranění Hussajna je mnohem, mnohem jednodušší, než to udělat. Hussajn byl a stále je naprosto nepostižitelný. Nikdo se k němu nemůže přiblížit tak, aby ho zastřelil, a zatím nebyla vynalezená žádná životaschopná inteligence, která by byla schopna jej den ze dne lokalizovat. Vyprovokování klidné a spokojené americké veřejnosti k podpoře masivního vojenského zásahu, kterou tehdy násilné odstranění Hussajna vyžadovalo, představovalo nepřekonatelnou překážku. Ostré řeči o konfrontaci Hussajna pokračovaly, ale úřady Bushe a Clintona stále jen šlapaly vodu.Tato bezvýslednost se exponenciálně komplikuje. Politici začali stavět svoje živobytí na Hussajnově démonizaci a obviňování Clintona za to, že se mu ho nepodařilo odstranit. Tehdy začaly kořeny našeho současného problému růst, protože se považovalo za přijatelné vtělit národ o 20 miliónech obyvatel do podoby jednoho muže, nenáviděného i zesměšňovaného. Už před časem Američané věděli, jak na to: Saddám je velká hrozba a je třeba s ním jednat vojenskou silou.V roce 1998 Kongres kontrolovaný Republikány přijal Zákon o osvobození Iráčanů. Síla amerického veřejného práva nyní požadovala odstranění Saddáma Hussajna. Americká vláda použila data nasbíraná UNSCOMem s cílem co nejpřesněji lokalizovat možná místa vyšetřování a vybrat cíle bomabrdování při operaci nazvané Pouštní liška. Stále byla pravidlem raději konfrontace než řešení. Avšak v roce 1999 byl Hussajn stále u moci.„Na podzim roku 1999 byl Billu Clintonovi napsán otevřený dopis,“ říká Ritter, „s usvědčením za neschopnost plně uplatnit Zákon o osvobození Iráčanů. Požadovalo se, aby americké vojenské síly byly použity jako pomoc Iráckým opozičním operacím uvnitř země, aby pozemní vojska postupem na Baghdád odstranila Saddáma. Kdo tento dopis podepsal? Donald Rumsfeld, Paul Wolfowitz, Richard Armitage, Robert Zoellick, Richard Perle a další a další.“Odstranění Saddáma Hussajna se stalo jedním z bodů ve volebním honu Republikánů na prezidentské křeslo v roce 2000. Po získání úřadu byl George W. Bush konfrontován s faktem, že on a mnoho jiných z jeho úřadu, už za slib onoho odstranění utratili značnou sumu politického kapitálu. Až jako prezident si však uvědomil to, co jeho otec a Clinton už věděli – tvrdá prohlášení jsou lehká, provokující vojenské operace jsou lehké, ale odstranit Hussajna z moci není vůbec lehké. Jeho rétorika je všude kolem něj, ale tlačí ho do kouta, odkud vede jenom jeden východ. Ale zrovna tak, jako oba prezidenti před ním, stále ještě šlapal vodu.Pak přišlo 11.září. Během oněch dní Bush v televizi tvrdil, že teroristi museli mít podporu dotovanou nějakým státem a že tím státem je určitě Irák. Po příchodu antraxu Bush opět vinil Irák. V obou případech ovšem neměl v ruce ani jeden důvod pro taková tvrzení. Zvyk obviňovat Irák a možnost uniknout z krabičky 12tiletých tvrdých slovník výpadů Ameriky proti Iráku byly příliš šťavnatým soustem, než aby se daly ignorovat.Nedostatek definitivních důkazů Irácké hrozby vůči Americe začal přerůstat v mezinárodní kauzu. Ministr obrany Rumsfeld před nedávnem předstoupil před NATO a požadoval podporu Ameriky v blížící se válce v Iráku. Zdálo se, že většina států sdružených v NATO je ochotna pomoci, věřili, že americký nejvyšší představitel národní obrany by nemohl přijít a lhát. Avšak poté, co se začali ptát po důvodech pro takovou válku, Rumsfeld absolutně odmítal odpovědět na cokoliv. Místo toho vzhledem k doslova nulovým smysluplným podkladům na podporu konfliktu řekl toto: „Absence důkazů ještě není důkaz o absenci.“Scott Ritter se před NATO objevil krátce poté, protože byl vyzván, aby odpověděl na jejich dotazy. Mnoho z toho, co vypověděl, bylo shodné se slovy, které jsme slyšeli v učebně v Bostonu. Po skončení 16 z 19 přítomných zástupců zemí NATO písemně adresovalo americké vládě stížnost na Rumsfeldův projev a na uvedené důvody pro válku. Američtí zástupci v OSN toto slyšení bojkotovali a osočovali všechny, kdo Rittera vůbec poslouchali.Někteří tvrdili, že Bushův úřad možná má tajný důkaz, který odhaluje iráckou hrozbu, ale je takového charakteru, že při zveřejnění by byl zveřejněn i tajný zdroj. To Ritter v Bostonu zavrhl přímo: „Pokud by úřad takový důkaz měl, byli bychom už ve válce. To bychom o ní jen nemluvili.“ Náš okamžitý vojenský zásah v Afghánistánu, který byl evidentně napojen na Al Kajdu, tomuto tvrzení dává naprostou důvěryhodnost.Ritter tvrdí, že ropa určitě není motivačním faktorem pro americkou válku v Iráku. Má pro to dobrý argument. Ano, Irák má druhé nejrozsáhlejší zásoby ropy na zemi, což je dost šťavnatým cílem pro Bushův úřad milující ropu. Ale Spojené státy už tak od Iráku kupují 68% jeho celkové produkce. „Americké námořní lodi, které se v Zálivu snaží o prevenci pašování irácké ropy, jezdí na ropu z Iráku,“ řekl Ritter. Irácký ministr pro ropu na kameru potvrdil, že pokud budou sankce zrušeny, Irák udělá všechno pro to, aby pokryl americkou poptávku po ropě. „Lepší nabídku nemůžeme dostat,“ prohlásil Ritter.Avšak jeho představa tohoto aspektu války může být chybná. Tento styl logiky převládá ve světě politiky a vlivu, kde jsou si všichni rovni, ve světě, který však již neexistuje. Ropa je v tomto byznysu hlavní mincí, se kterou Irácký národní kongres (INC) kšeftuje za vliv na kongresmeny ropařské země a americké ropné společnosti, aby si obstarali podporu tohoto bezdůvodného konfliktu. Zaútočte, říká INC, dejte nám moc a dostanete všechno, co budete chtít. Ve vládě i v byznysu je dnes v Americe dost lidí, kteří by za takovou příležitost vyměnili i nevinnou krev.Ritter bez okolků potvrzuje, že Saddám Hussajn je nedobrý člověk. Ale jako většina Američanů nesnáší, když se mu lže. Jeho práce v Iráku a jeho velice dobré chápání neuvěřitelných technologických požadavků na výrobu zbraní masového ničení ho bez debaty vede k přesvědčení, že ve skutečnosti ani v zájmu národní bezpečnosti neexistují pro válku v Iráku žádné důvody. Tento Mariňák, Republikán, který všem v Bostonské učebně připadal tak usilovně přesvědčivý, že snad nikoho z přítomných nepřekvapilo, kdyby měl pod modrou bundou křídla, nazval muže, kterého sám volil za prezidenta, lhářem.„Hodiny bijí,“ pokračoval, „a bijí směrem k válce. A to bude opravdová válka. Bude to válka, která přinese smrt stovkám, možná tisícům Američanů a desetitisícům iráckých civilistů. Bude to válka, která Irák zničí. Bude to válka, která zničí důvěryhodnost Spojených států amerických. Přicházím rovnou z Londýna a mohu vám říct tohle – Tony Blair může o válce říkat svoje, ale britská veřejnost a většina vlády tuto válku nepodporuje. Evropa tuto válku nepodporuje. NATO tuto válku nepodporuje. Nikdo tuto válku nepodporuje.“Je naprosto jisté, že jen málo muslimských zemí podpoří další americkou válku s Irákem. Usáma bin Ladin využil utrpení iráckých civilistů pod sankcemi, aby svým nástupcům ukázal, jakého zla se Amerika a Západ dopouštějí. Další válka by ještě přitížila už tak dost chladným vztahům. Velká část islámského světa po 11.září zavrhla bin Ladina a jeho činy. Další válka v Iráku by v myslích mnoha muslimů dalece dokazovala, že bin Ladin měl ve všem pravdu.Slyšení Výboru pro zahraniční vztahy má tento týden rozhodnout, zda Amerika do války v Iráku půjde nebo ne. Scott Ritter se chystá sdělit informace, které přinesl do učebny v Bostonu, také Senátorům, kteří už řadu let poslouchají nebo sami předkládají rétorické a spekulativní strašácké klepy o irácké hrozbě Americe, která neexistuje. Místo toho chce Ritter zpět inspekci v Iráku, znovu se stejnými úkoly. Chce uchránit americkou a iráckou krev před prolitím ve vyhlášeném vojenském cvičení, o kterém mluví pravicoví ideologové, a které kromě vlivu na výsledky listopadových středotermínových voleb do Kongresu neovlivní vůbec nic.„Toto není žádná teorie,“ podotkl Ritter na závěr své řeči v Bostonu. „Tak to opravdu je. A jediný způsob, jak se tato válka dá zastavit, je, že ji zastaví Kongres.“