je tomu týden, co jsem se vrátil z mojí první cesty do Afriky. Do Keni jsem letěl proto, že se již dva roky aktivně účastním projektů Kampaně lidské podpory tady v Čechách. Chtěl jsem vidět projekty a trochu pomoci také na místě. Letěl jsem ale také proto, že moje mamka má druhým rokem adoptovanou holčičku z Kibery a chtěl jsem ji vidět a poznat její rodinu a místo, kde žije. Chtěl bych se s vámi podělit o své zážitky a zkušenosti. S Míšou, Honzou a Jamesem jsme projížděli Keňou a navštěvovali projekty, které fungují především díky místním dobrovolníkům. Také jsme při této cestě oslovovali nové lidi, kteří by se do projektů chtěli do budoucna zapojit. I když jsme viděli jen část humanistických projektů, máme spousty nezapomenutelných zážitků a zkušeností (a samozřejmě taky videí, fotek a textů, o které se rádi podělíme). V neposlední řadě jsme si přivezli i pár nápadů, jak můžeme přiložit naše ruce k jejich dílu. Chtěl bych se s vámi podělit o to, co jsem viděl – o to, jak místní projekty fungují. Většinu z nich organizují místní dobrovolníci, jako tady u nás v Čechách. Ve většině těch projektů jsou lidé, kteří něco umí. Např. umí šít, nebo vyrábět koše, umí dělat korále nebo sošky… Tito lidé se touto prací živí, ale zároveň věnují svůj čas na to, aby naučili ostatní to, co umí. A poté jako skupina vyrábějí věci, které později prodávají. Z prodeje potom financují další projekty, jako jsou např. školky a školy, zdravotní centra, placení školného sirotkům…atd. Všechny projekty fungují hlavně díky jejich práci a díky tomu, že oni si uvědomují, že jde o jejich zemi a o jejich budoucnost. Díky naší české společné pomoci jdou tyto projekty dopředu rychleji, než by šly normálně. Za celou cestu jsem nepotkal nic ani nikoho, z čeho bych měl nějaký špatný pocit nebo strach. Keňa je krásná a lidé stejně tak. Jediné, co mi na Keni vadilo, jsou životní podmínky, ve kterých jsou někteří její obyvatelé nuceni žít. Vláda se nestará tolik, co by mohla. Vzdělání a zdraví obyvatel jistě nejsou jejich hlavní prioritou. Možnosti práce jsou minimální a ceny vyšší a vyšší. Možnosti vzdělání nízké a míra výskytu HIV/AIDS vysoká. Špatné pocity jsem ale neměl právě proto, že jsem měl možnost seznámit se s mnoha lidmi, kteří jsou právě na tyto trable zaměřeni. Setkali jsme se s týmy, které díky tomu, že dělají aktivity společně, mohou tyto problémy nějakým způsobem řešit a podívat se i na jejich příčiny. Uvědomoval jsem si, že právě tohle je odpověď na krizi, ve které Afrika dnes je: spolupráce s ostatními na řešení problémů, které se v zemi vyskytují. Rovněž bylo na lidech poznat, že si dokáží představit, k čemu vede násilí, a jak důležité je hledat nenásilná východiska konfliktů i problémů. To kvůli nepokojům, které začátkem roku na pár měsíců zmítaly Keňou. Většina lidí však zůstala klidná a nenechala se strhnout do toho bludného kruhu tribalismu, který byl všude kolem nich. Mnozí se snažili násilnostem aktivně bránit. Při naší cestě bylo zajímavé vidět všude možně napsané výzvy k udržování míru. Bylo zajímavé slyšet, že v místech, kde místní humanisti v minulosti mluvili o tom, co je aktivní nenásilí, byla situace mnohem klidnější. Aktivní nenásilí je pro mě jasnou odpovědí na to, co by se kolem nás dít nemělo. I když může být situace více než složitá, hledání a upozorňování na kořeny a aktivní řešení všech problémů se mi zdá být smysluplnou cestou.Zároveň mi Míša pomohla si uvědomit, že to je na mně (a na nás, co komunikujeme s vámi, adoptivními rodiči), jak moc se o projektech dozvíte. V Keni jsem si uvědomil, jak důležité je předávat dál naše zkušenosti. Proto bych vám chtěl říct, že se s vámi velmi rádi sejdeme a popovídáme víc. Rádi budeme odpovídat na mejlíky a rádi vás poznáme a dáme vám příležitost poznat nás. Proto – volejte, pište… :) Mějte se pěkně Hynek hynek@humanisti.cz PS. Setkání se Saidou (kterou má mamka adoptovanou) pro mě bylo nezapomenutelným zážitkem. To proto, že jsem cítil, jak moc pro ty skřítky plné nadějí společně děláme a jak moc si toho oni a jejich blízcí váží.